Až na vrcholky hor

Věra Martinová

1:RAád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sHm7ám,
to E7hory tě táhly tak dávno jak dávno tě zAnám,
pArožil jsi tam plno jar, plno lét, plno Hm7zim,
a bE7ylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nAim.
2:Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít,
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
R:AAž na vrcholky hHm7or, kdE7e slyšíš vítr hrAát,
dF#mo kraje skalních Hm7měst i hnízd i E7hvězd a zatoulaných sAtád,
až na vrcholky Hm7hor jsmE7e vyšli ty a jDá, a jAá,
a všHm7echno tak dE7ávno, tak dávno, tak dávno se zA
3:Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus
a nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz,
mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
R:Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát,
až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
a všechno tak dávno, tak dávno, hrozně dávno se zdá.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:51.92+00:00
Výsledky hledání: